Přišla krize a mám strach. Ztratil jsem zakázky, poklesla poptávka, náklady jsou na stejné úrovni. A co je nejhorší, každý mi říká něco jiného. To jsou nejčastější věty, se kterými se teď setkávám. Tak jsem to trochu sepsal – jak na dnešní krizi.
Jak dlouho to bude trvat?
Tak to vám nikdo zodpovědně neřekne. Hodně také zaleží na oboru, ve kterém podnikáte. Možná kavárny otevřou za měsíc, cestovky za dva roky, subdodavatelé do automotive třeba za dva týdny. Nikdo neví a je potřeba počítat spíše s opatrnými scénáři, připravit se na měsíce slabé poptávky, která bude strachem lidí stále více uměle oslabovaná i po uvolnění současných opatření.
Co lze očekávat, jaké to bude mít na ekonomiku dopady?
Ani to vám nikdo neřekne, čelíme situaci, jaké rozvinutý ekonomický svět ještě v minulosti nebyl vystaven. Nikdy v minulosti nedošlo k tak masivnímu poklesu výroby současně s poklesem poptávky po určitých komoditách, které by nebyly kompenzovány nárůstem poptávky po jiných komoditách. Jelikož ekonomové modelují i na základě historických dat, nemají dle čeho modelovat.
Jak to bude vypadat po uvolnění současných opatření?
Je potřeba si uvědomit, že uvolnění bude postupné, v každé zemi jinak časované, cílené na jiné segmenty. Zůstaneme-li u nás doma, lze očekávat rychlejší náběh průmyslové výroby, pomalejší náběh služeb a minimální uvolnění pro přeshraniční aktivity (s výjimkou prostého vývozu zboží).
Mám začít propouštět?
Ano, někteří z vás jdou přímo takto na komoru. Odpověď zase není jednoduchá a je potřeba podívat se na několik souvisejících faktorů. Obor podnikání, aktuální vývoj zakázek, aktuální finanční rezervy. Dále se díváme na poměr personálních nákladů k celkovým nákladům společnosti. Co se stane, když 20% zaměstnanců propustíme, jaký to bude mít reálný dopad na náklady, na kapacity, na obsloužení rostoucí poptávky po uvolnění opatření? Stejně tak – co se stane, když těch 20% nepropustíme – kdy zkrachujeme, protože nebudeme mít na výplaty? V podstatě nejdůležitější se ukazuje současná cash flow situace s očekávaným vývojem budoucí poptávky. Protože krátkodobá řešení se dají hledat i jinde.
Jak tedy krátkodobě překlenout danou situaci?
Je potřeba sepsat seznam všech závazků splatných v následujících dvou až třech měsících. Seřadit dle materiality a začít řešit. Banka? Zřejmě se půjde dohodnout na odkladu splátek. Leasing? U velké renomované firmy by to mohlo jít také. Velký dodavatel – za zkoušku nic nedáte. Je potřeba jasně a včas komunikovat. Ano, uznáváme závazek, jsme v takové a takové situaci, odklad o 30 dní nám pomůže to překlenout. Někdo řekne, že to nejde, někdo bude mít svůj polštář dostatečný, aby to ustál a povolí vám to. To samé u odběratelů – zavolat těm významným, popsat situaci, požádat o včasnou, či ještě lépe předčasnou, úhradu. Nestydět se a komunikovat přímo. Takto získaný finanční polštář připočíst ke svým rezervám a k aktuálním zakázkám a porovnat s nutnými náklady na následující dva až tři měsíce. Vychází to? Ano či ne. Pokud ano, máme plán na dva až tři měsíce a získáváme čas na přípravu strategie na další období. Pokud ne – máme problém.
Krátkodobá kalkulace je stále v minusu, co dál?
Samozřejmě razantní úspora nákladů, to dá rozum. Jenže my se tady bavíme o situaci, kdy nám nevychází peníze na nejbližší měsíce a většina úsporných opatření se projeví až po skončení tohoto období. Propuštění zaměstnanci dostanou odstupné, nájemní smlouvy mají výpovědní doby, předčasné ukončení leasingu se neobejde bez pokut a penále … Samozřejmě škrtneme vše zbytné, jako jsou školení, rozvoj, občerstvení na pracovišti a podobně. To ve většině případů ale nestačí. Tady musíme sáhnout po státní podpoře z programu antivirus, která ale není všespásná. Zařazením do některých kategorií totiž získáme „jen“ 50% příspěvek na to, co nás zaměstnanec stojí a ten získá „jen“ 60% své mzdy. A musíme zase začít počítat. Stačí to na přežití? Jak bude reagovat zaměstnanec? Je v jeho oboru stále poptávka po kvalitních lidech, je dostatečně loajální s firmou, zvládne to jeho rodinný rozpočet?
Stále to nevychází, co teď?
Přiznejme si to, pokud to stále nevychází, není problém jen v současné krizi, ale jde o hlubší problém zakořeněný v celé firmě, její produktivitě a efektivitě. Bohužel spousta firem se v době růstu nechovala s ohledem na produktivitu, růst byl hlavní mantrou a dnes je takovéto chování z minulosti obrovským rizikem. Ano, v tomto případě to bude znamenat drastické škrty, přípravu restrukturalizačního plánu, propouštění ve velkém, bankovní úvěry na základě nově připravených scénářů a mnoho potu a úsilí krizi překonat. Tady už nastupuje klasický krizový management se všemi svými aspekty a s jediným cílem – přežit.